Kurvadrátpadesát

Dva měsíce. Tolik zbývalo do akce.

Pozvání přišlo SMSkou.

Přes den jsem na to neměl čas. Večer jsem tomu nevěnoval pozornost.

Pak se mi to začalo vracet.

Jeden z našich bude další.

No… z našich.

Parta ze sídliště. Klasika.

Čučo, metal, holky, pěsti, průsery.

Ale když se šlo ven, držela ulice při sobě. To byl zákon. Šlo o prestiž.

Čas nás rozfoukl jak starou pampelišku.

Někdo zůstal nablízku. Někdo zmizel za obzor. S některými jsem se roky neviděl a pořád bych přísahal, že to bylo nedávno.

Kurvadrát.

Padesát.

V čerstvé whatsappové skupince začalo s blížícím se datem přihořívat.

Chvástání. Staré fotky. Přezdívky, které člověk třicet let neslyšel a okamžitě věděl, komu patří.

Rozmazané obličeje, cigára v koutku, oči plné jistoty, že budeme nesmrtelní.

Někdo nereagoval vůbec.

A právě ti bývali kdysi nejhlasitější.

DEN D.

Přivítání a plácání po zádech.

Poznali se všichni.

Jen chvíli trvalo, než člověk přes kouty, břicha a brýle našel toho kluka ze sídliště. Přiřadil obličej přezdívce.

Mě prý poznali hned.

Bral jsem to jako kompliment a radši jsem se víc neptal.

Každý měl za sebou kus života, u kterého jsme ostatní nebyli.

O něčem se mluvilo. Něco se odbylo mávnutím ruky.

Někdo se vrátil z míst, odkud se každému vrátit nepodaří.

Byl tam s námi.

To stačilo.

Stůl přímo před hlasitou metalovou kapelou udal večeru tón.

Na delší vyprávění to nebylo. Některé životní příběhy jsem slyšel až napotřetí. Ani tehdy ne celé.

Popelníky se plnily. Přibývala piva.

Já měl plán.

Dohoda se servírkou zněla:

„Dávejte mi do pivní sklenice místo piva Birell, prosím.“

Nechtěl jsem celý večer vysvětlovat, proč nepiju.

Takhle jsem vypadal, že piju, a mohl jsem místo vysvětlování pít.

Birell.

Jak velbloud studnu.

Bylo dobré je vidět. Slyšet zase ty hlasy. Zjistit, že některé způsoby smíchu nezmění ani třicet let.

Před půlnocí jsem se zvedl.

Odchod byl překvapivě snadný.

Staré křivdy dorazily až potom.

To už vím jen z ranních SMSek.

Já se ráno probudil s lehkou otravou z poctivosti.

Osm Birellů je pořád osm něčeho, co člověk nemusel vypít.

Žaludek měl připomínky.

Jinak jsem byl rád, že jsem jel.

I že jsem odjel.

Kurvadrát.

V padesáti už člověk většinou pozná, kdy je čas jít domů.